Škoda Roadiaq naživo: Dobrý nápad i provedení

28

Čvn '23



Enyaq pro digitálního nomáda, který dostal zvýšenou střechu a obytnou vestavbu, je vážně dobrým nápadem, který bych i já sám dokázal krásně využít. Do výroby se ovšem nedostane – bohužel.

Měl být desátým vozem studentského projektu Azubi, kvůli pandemii však má číslo devět. A taky několik prvenství – je to první elektromobil z dílen týmu studentů SOU Strojírenského v Mladé Boleslavi, je to také jejich první obytný vůz a vůbec poprvé se stalo, že díky skice dostala jedna z účastnic projektu, Agáta Fraňková, nabídku na stáž v designérském centru automobilky.

Previous slide
Next slide

Foto: Škoda auto

Jmenuje se Roadiaq; třebaže se to spíš rýmuje s kodiaqem, dá se to vnímat jako „enyaq na cesty“. A právě takové je jeho určení – aby člověk mohl zároveň cestovat a při cestách pracovat. Sám, nebo v nouzi i ve dvou.

Techniku si vypůjčil z enyaqu se čtyřkolkou a protentokrát se úpravy nezaměřily na jízdní stránku věci, nýbrž na dobu, kdy auto stojí. Takže nám ho místo závodního okruhu Škodovka odprezentovala na břehu jezera v režimu „rozbitého tábora“, neboť právě k motorizovanému táboření je určen.

Ještě než stihnu začít se rozplývat nad výborně ladícími barvami interiéru a zevnějšku – ani ony se bohužel do sériové výroby nedostanou – soukám se dovnitř bočními dveřmi. Je to snazší než nastupovat zádí, nemusím sem lézt po čtyřech, stačí se skrčit. Usedám na postel čelem k 27″ monitoru, který tu působí vážně obří navzdory nástavbě, která vnitřní prostor docela zásadně zlepšuje.

Kancelář na kolech. Skoro

Právě mobilní kancelář je jedním z klíčových prvků roadiaqu. Monitor a bezdrátová klávesnice jsou spojeny s dokovací stanicí a na palubě je i wi-fi, díky níž můžete pracovat v podstatě odkudkoliv, pokud to povaha vašeho zaměstnání umožňuje. A protože je monitor upevněn na otočném a výklopném rameni, můžete se při tom klidně válet na posteli nebo sedět na židličce za autem a natáhnout si nohy na jeho podlahu.

Zásuvky na 12 i 230 voltů jsou samozřejmostí a jsou součástí samostatné elektrosoustavy obytné vestavby. Ta má vlastní baterii a lze ji napájet jak skládacím solárním panelem, který rozložíte na střechu, tak i z karavanové tříkolíkové přípojky, běžné v kempech či na stellplatzech.

Polička s klávesnicí, nad níž je monitor, ovšem není až tak víceúčelová, jak by možná mohla být – nemůže být zároveň kuchyňkou. Na tu je třeba rozložit si předstan za vozem, upevnit ho nad otevřené páté dveře a vařič s lednicí, běžně uložené prostě na podlaze obytného prostoru, vyndat sem.

Na jednu stranu je tak na vaření docela dost místa, na druhou stranu věřím, že v dešti by se člověku nechtělo vylézat ven, obíhat auto a stavět stan. A v silném větru už vůbec ne.

Když už jsme u obíhání auta, musím zmínit ještě jednu věc. V nouzi se tu vyspí i druhý člověk na sklopené sedačce spolujezdce, ale vůz je navržen primárně pro jednoho digitálního nomáda. Ten ale musí pro přístup do zadní části celé auto obejít a vlézt pravými zadními dveřmi.

Jevilo by se mi logičtější, kdyby celá vestavba byla zrcadlově převrácená proti současnému stavu. To by sice znamenalo nemožnost sklopení pravé sedačky pro nouzové přespání, ale ten jeden člověk by to měl pohodlnější.

Co do pohodlí samozřejmě značně pomohla o 35 cm zvýšená střecha, díky které se člověk může na postel posadit; já trochu shrbeně, menší postava by se tu dokázala i napřímit. Na pohled trochu krátkou postel lze prodloužit tím, že posunete řidičovu sedačku dopředu a vyklopíte prodlužovací díl; do šířky jí už nijak pomoci nelze, ale vyspat by se tu, věřím, dalo.

Vážně dobrý nápad

Navzdory některým omezením, daným rozměry vozu sloužícího jako základ stavby, se však nestydím označit obytný enyaq za vynikající nápad. A co víc, v tomto konkrétním případě také s vynikajícím provedením – přinejmenším ve srovnání s některými ostatními stroji projektu Azubi.

Použité materiály, u kterých automobilka zdůrazňuje udržitelnost v podobě původu v recyklátech a možnosti je dále recyklovat, působí na pohled i dotek příjemně. Konstrukce z odlehčené překližky je pro obytná auta také normální a vůbec nic tu nevypadá lacině, nedodělaně nebo snad že by to bylo šité horkou jehlou.

Jsem si vědom toho, že to není produkční vůz, že to Škodovka nebude nikdy vyrábět – ovšem, to je možná trochu škoda. Věřím totiž, že by si takhle upravený enyaq našel své zákazníky.

 

Zdroj: Novinky.cz

Sdílet:

Facebook
Twitter
LinkedIn
Pinterest