Při nabíjení elektromobilů rozlišujme dva základní typy nabíjení. První je nabíjení střídavým proudem (AC), kdy je využíván dobíječ integrovaný ve vozidle. Rychlost nabíjení baterie elektromobilu je v tom případě závislá na výkonu dobíječe a maximálním příkonu, který poskytuje nabíjecí stanice. Palubní dobíječe elektromobilů mohou být konstruovány jako jedno (Typ 1, Typ 2), dvou (Typ 2) a nebo tří (Typ 2) fázové. Rychlost dobíjení tedy záleží také na tom, jak je dobíjecí stanice spojena s elektromobilem (jeho palubním nabíječem). Pokud je třífázový palubní nabíječ spojen s jednofázovou nabíjecí stanicí, pak je jeho výkon omezen na třetinu.

Druhým typem je nabíjení stejnosměrným proudem (DC), označované také jako rychlé nebo superrychlé. Dobíjecí stanice je přímo propojena s trakční baterií elektromobilu a řídí celý proces nabíjení. Rychlost nabíjení elektromobilu záleží na výkonu dobíjecí stanice, která usměrňuje střídavý proud z rozvodné sítě, a převádí ho na napěťovou hladinu vhodnou pro baterii vozidla. Ne každý elektromobil podporuje DC rychlonabíjení, záleží na konstrukci baterie vozidla. Někdy se také hovoří o superrychlém, anebo ultrarychlém DC nabíjení. Tato spojení značí většinou DC rychlonabíjení s výkonem nad 50kW.

Obecně také rychlost nabíjení ovlivňuje stav baterie vozidla. Hlavně míra nabití a teplota baterie. Při nízkém (0 – 20%) a vysokém (80 – 100%) stavu nabití stejně jako při nízké a vysoké teplotě baterie je rychlost nabíjení omezena.

V praxi se setkáme s oběma pojmy, které jsou běžně zaměňovány. Co se týče definice tak můžeme odkázat na několik zdrojů, které ale do problému jasno nevnesou:

Zákon o pohonných hmotách (Zákon č. 311/2006 Sb.), který mimo jiné reguluje provoz dobíjecí stanic v ČR definuje pouze pojem „dobíjecí stanice“ a o „nabíjecích stanicích“ nehovoří. Popisuje pouze „nabíjení elektromobilů“.

ČSN EN 61851-22, která uvádí technické požadavky na střídavé (AC) nabíjecí stanice nese název „Systém nabíjení elektrických vozidel vodivým propojením – Část 22: AC ČSN EN 61851-22, která uvádí technické požadavky na střídavé (AC) nabíjecí stanice nese název „Systém nabíjení elektrických vozidel vodivým propojením – Část 22: AC elektrického vozidla“.

Slovník spisovného jazyka českého obsahuje heslo „nabíjecí„, jako přídavné jméno „určený, sloužící k nabíjení“ v příkladech uvádí „stanice, zařízení, generátor, dynamo“. Naopak heslo „dobíjecí“ slovník neobsahuje.

Většina lidí žije v přesvědčení, že rychlonabíjení je jedinou cestou pro rozvoj a šíření elektromobilty. Toto přesvědčení pramení ze zkušenosti se spalovacími vozy, kdy tankování trvá několik málo minut. Výhodou elektromobilu je, že má „čerpací stanici“ prakticky kdekoliv a kdykoliv zastaví, tak může tankovat (doma, v práci, na nákupu, při schůzce v kavárně, …). To vede k tomu, že v místech s častým výskytem elektromobilů (nákupní centra, bytová sídliště, rezidenční čtvrti) je třeba preferovat množství najednou nabíjených elektromobilů, oproti rychlosti jejich dobíjení.

Představme si situaci, kdy v obchodním centru parkuje 10 elektromobilů. Některá posádka korzuje po obchodech, jiná je v kině a další dělá nákup v hypermarketu. Je jasné, že každé auto bude na svém místě stát minimálně hodinu. Pro jednoduchost řekněme, že každý elektromobil má palubní nabíječ s příkonem 11 kW, a baterii 30 kWh. Příkon všech elektromobilů při použití AC dobíjecích stanic je 110 kW. Za onu hodinu nabije každé vozidlo kapacitu na zhruba 50 km běžné jízdy, což dostatečně stačí na dojetí domů (i pro obyvatele satelitů), kde se elektromobil může opět dobít. Pokud by v nákupním centru byly dvě 50 kW rychlonabíjecí stanice (celkový příkon 100 kW), pak by se 40 minut nabily dva elektromobily na plnou kapacity, ale ostatní by měli smůlu, dokud by se řidič plně nabitého elektromobilu nevrátil a nepřeparkoval.

Dalším neméně důležitým prvkem je cena. Náklad na AC dobíjecí stanice pro 10 parkovacích míst bude zhruba jedna pětina co na dvě rychlonabíjecí stanice.

V nabídce jsou všechny v EU používané standardy DC rychlonabíjení a AC nabíjení. DC stanice Olife Energy může být vybavena konektory CCS (DC-Combo, Combined Charging System) a/nebo Chademo. AC stanice disponují zástrčkami Mennekes (Type 2) a Yazaki (Type 1).

Kromě všech druhů propojení s elektromobily Olife Energy a.s. pokrývá kompletní nabídku provedení nabíjecích stanic: Plnohodnotné výdejní stojany pro frekventované využití, wall boxy pro kompaktní dobíjecí místa a domácnosti, a přenosné nabíječky. Obojí je k dispozici jak v AC provedení, tak DC rychlonabíjecí variantě.

Odpověď na tuto otázku se liší dle druhu nabíjecí stanice, o kterou máte zájem. Přenosné nabíjecí stanice: AC i DC přenosné dobíjecí stanice, vhodné kromě osobního použití také pro recepce hotelů / golfových klubů / kempů k zapůjčení, jsou nejméně komplikované. Není třeba žádného povolení, neboť zařízení je uzpůsobeno k připojení do zásuvky. Připojení k síti může tedy provádět neproškolená osoba, stejně jako například v případě nabíječky na notebook nebo kuchyňského robotu. V případě AC nabíjení jde o běžnou zásuvku typu Shuko, čímž je nabíjení omezeno na jednu fázi a 16A příkonu. Volitelně je možné vybavit AC nabíjecí stanici pětikolíkovým konektorem 16A, čímž se příkon úměrně zvýší. V případě DC nabíjení jde o pětikolíkovou zásuvku.

WallBoxy: Nabíjecí stanice umístěná na budově nevyžaduje stavební povolení, ani vyjádření jiných autorit. Zapojení však musí být provedeno elektrikářem s příslušným paragrafem vyhlášky 50 sb. Zařízení podléhá revizi. Platí pro AC i DC WallBoxy.

Volně stojící stojan: Volně stojící AC i DC stojan potřebuje kladné stanovisko stavebního úřadu, neboť je považován za stavbu s vlastní elektrickou přípojkou. Stavební úřad si může vyžádat vyjádření dalších orgánů, typicky hasičů, památkářů, hygieny, dopravního odboru, atd. Připojení opět musí provádět zodpovědná osoba s náležitým oprávněním.